TOČJ A TEN ZBYTEK...

25. 09. 2016 | † 13. 09. 2020 | kód autora: ncF

Neumřela jsem, neodletěla na jinou planetu ani nezačal žít poustevnickým životem! Prostě jsem jen neuvěřitelně líná a nespolehlivá...

Nejsilnější zážitek těhle prázdnin (a vlastně zatím i letoška) byl tábor OČJ. Jelikož mé pocity už nejsou nejčerstvější (MĚLA jsem to napsat dřív), raději se s vámi podělím o svůj článek do klubového časopisu Butelýnu, který jsem musela napsat, jelikož se mi poštěstilo stát se na pár dní vedoucím skupinky (raráškem)...

 

MINUCIOVSKÝ DUUMVIRÁT
2. část

Ačkoli to byl teprve můj druhý tábor, shodou několika náhod a možná i pár nedorozumění jsem se stala raráškem. Tedy spíše spoluraráškem. Dostalo se mi tedy té pocty napsat pár slov do Butelýnu.

Po loňsku jsem si byla mnohem jistější tím, že to, co dělám, dělám správně. Tato představa byla ovšem dost často mylná. První problémy přišly už při rozřazovací hře. Možná jsem vážně byla jediná, ačkoli o tom dost silně pochybuji, ale nebyla jsem si schopná pamatovat ani tu básničku, natož to, jak ji Franta (a poté několikrát Ocelák) říkal. Rozřadila jsem se tedy spíše metodou pokus – omyl k družince jménem Minucius. Po rozřazení naší družince začalo být jasné, že náš letošní rarášek moc zkušený nebude. Při počátečním stavu nováček (Martin Z.), dva skoronováčci a Hanka P., která po týdnu odjížděla, to snad ani jinak nešlo. Nakonec jsem vybojovala, aby se raráškem stala Kačka Č., které bych tímto ráda znovu poděkovala, že se nechala k raráškování přemluvit.

Pod Kačky vedením jsme se probíjeli jedním separátem za druhým a většinou úspěšně. První drobné zadrhnutí přišlo až s naším řečnickým separátem, kdy jsme dlouho nemohli najít vhodný matematický a zároveň jednoduchý klíč pro bodování projevů. Nakonec jsme se usnesli na bodování od jedné od pěti a pak průměrovat, průměrovat a průměrovat.

Ovšem nic netrvá věčně. Náš milovaný rarášek podlehl šířící se morové epidemii a musel nás opustit. Přišlo tedy období mé vlády. Možná jsem nebyla nejlepší rarášek na světě, ale díky mé úžasné družince jsme to všichni ve zdraví přežili.

A co se událo za mé vlády-nevlády? Vestálka maxima Martin S. vyzval/a na souboj senátory, postavili jsme akvadukt, proběhly slavnosti (jejichž organizaci k mé úlevě jakož to konzula převzali aedilové) a hostina u Cicerona s následným útěkem před Catilinovými vrahy (mimochodem, jedna z nejlepších her celého tábora).

K velké radosti celé družinky se nám rarášek brzy navrátil a skončil čas strádání a nejistoty.

Jako družinka jsme si nevedli vůbec zle. Jako jediní jsme dokázali zabít ovci při provázkovém separátu, odhalili jsme spojenectví mezi Ciceronem, Catilinou a Zuzkou P. a nakonec jsme v celotáborové hře obsadili první místo, o které jsme se dělili s Calpurniem.

Nesmím zapomenout ani na naše (vlastně Ovidiovy) Proměny s Vojtou v roli Ovidia a Bárou jako životem zkoušenou Minucií a všemi milovaný dostihový separát.

 

Vím, že jsem měla psát spíše o dění v táboře, ale ty výrazné vzpomínky nám v hlavách stejně zůstanou a ty, které nezůstanou, ať vezme ď/čas.

 

Zbytek prázdnin jsem se jen povalovala doma a obšťastňovala rodinu svou přítomností. Včetně návštevy Brna (tedy maminky)...

Do nového školního roku jsem vstoupila s úsměvem (lehce hraným, ale koho to zajímá...) a modlila se, abych ten druhák nějak přežila. Zatím vše probíhá relativně hladce. Prověrek zatím moc nepíšeme, prváci vypadají mile a vyděšeně a mám za sebou další čtenou zkoušku (tentokrát v plném počtu).

Tak hodně síly do válčení vám všem!

 


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky osobni

Související články

Copyright © 2008-2020 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.