ČERVENCOVÉ OHLÉDNUTÍ

17. 08. 2016 | † 13. 09. 2020 | kód autora: ncF

 

 Po neuvěřitelně dlouhé době jsem konečně našla chvilku času, tak jsem se rozhodla ji věnovat blogu a vám.

 Prázdniny letí jako splašené a už za sebou máme víc jak polovinu. Je to skoro až neuvěřitelné. Celý července bych dokázala shrnout do čtyř bodů...

 

 1. BRIGÁDA

 

 Červenec jsem měla převáně pracovní. Už druhým rokem jsem pracovala v českovelenické knihovně jako výpomoc. Zní to nudně? Zní to ujetě? Zní to podřadně? Váš názor... Mě tahle práce moc baví. Tři týdny jsem se mohla přehrabovat v knížkách, pročítala jsem si díla všelijakých literárních velikánů,... Pro mě ideální práce. 

 

2. CHATA

Jelikož České Velenice nemám úplně kousek od domova, spala jsem celý červenec na naší chatě na konci Velenic. Odtud jsem to měla do práce tři minuty na kole a asi patnáct pěšky. Takže po práci jsem si skočila hned do bazénu (jednou dokonce i v oblečení), zbytek dne jsem si četla na dece a slunila se, večer jsme dělali oheň... Prostě pohodové prázdniny. Jen mi chvilkami trošku chyběla teplá voda, ale člověk si zvykne. Na týden pak přijela babička s tetou a sestřenkami, takže jsem rozhodně neměla čas se nudit.  

 

3. HUDEBNĺ VĺKEND & PŘECHODY

 

  Jenže trávit celý měsíc jen na chatě nebo v práci není úplně záživné. Velenice naštěstí nejsou zcela "mrtvým" městem, takže jsem měla možnost navštívit dva menší festivaly. Prvním z nich byl Hudební víkend. Původně se mi moc nechtělo, ale když jsem zjistila, že tam hraje Dětský pokojíček, nedalo mi to. Vystupovali už u nás na Handifestu a fakt se mi líbili (kapela šesti kluků - co naděláš...). Pak tam byly i nějaké jazzové kapely nebo třeba Nezmaři a Lakomá Barka. Největším šokem ovšem byla českovelenická dámská vokální skupina, která zpívala vlastní texty na známé melodie. Při první písni (Mamma Mia od ABBA) jsme na sebe hodili vyděšené pohledy a prchali jsme. Koncem července jsme s tetou a setřenkou vyrazili na zahájení česko-rakouského festivalu Übergänge-Přechody, kde se mimo jiné uváděl do chodu historický trolejbus, který mezi Velenicemi a rakouským Gmündem jezdil před více než sto lety. Večer jsme ještě navštívily ohňovou show v zámeckém parku v Gmündu. 

 

4. KŘEMEŽSKÝ VĺKEND

 

  A nejen Velenice žijou. Když jsem byla malá, jezdili jsme ke kamarádům do Křemže na Křemežský veletrh. Letos jsme tam vyrazili po dlouhé době znova. Z veletrhu se zatím stal jen víkend a zkrátil se o jeden den. My jsme se rozhodli jet v neděli a večer domů. Druhá část plánu se trochu pokazila, tak jsme se s taťkou domluvili, že u kamarádů přespíme a ráno brzy vyrazíme do Velenic, abych stihla být na osmou v práci. Jak jen to shrnout... Hudba skvělé, lidé milí... Můj plán jít spát brzo se kolem jedenácté začal hroutit. Nakonec jsem dolezla domů před druhou ráno a chvilku po mně se za velkého hluku dovalili kamarádi. Když mě ráno brácha vzbudil v půl šesté a tvrdil m, že jsem zaspala a je půl sedmé (má špatně nařízený čas na mobilu), myslela jsem, že ho prohodím oknem. Nakonec jsem nějak vstala a v práci přežila.

 

A pak přišla příprava na tábor, ale o tom až příště... A slibuju, že to bude dřív než na měsíc :-)


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2020 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.