LINGVISTIKA? TAK JO...

27. 02. 2016 | † 13. 09. 2020 | kód autora: ncF

 

Stává se vám, že vás někdo někam přihlásí s tím, že to bude sranda a nic se nestane, když se to nepovede, a vůbec ho nezajímá, jestli tam chcete? Ano? Tak vítejte v mém světě.

 

 Poprvé se mi to stalo na před rokem na podzim, kdy za mnou přišel spolužák, že by bylo super, kdybychom zkusili olympiádu z češtiny. A ejhle, přes okresní a krajské kolo jsem se dostala až na finále, což byl asi nejlepší záitek v životě (ale o tom více v »Můj rok s KOČJ«).

Tentokrát to ale bylo jiné. Na lingvistickou se mi opravdu nechtělo. Ale řekla jsem si, že mně to nic neudělá a třídní bude mít alespoň radost, že jsem to zkusila. Jenže ono udělo. Nějakým zázrakem jsem skončila na 4. místě a postoupila na regionální kolo v Praze.

Shodou okolností vyšlo na naše jarní prázdniny a navíc na středu. Ale přišlo mi škoda, že bych tam nejela, když už se mi to povedlo. Třeba to bude zase dobrý zážitek. Tak jsem 24. 2. 2016 odhodlaně vstala v 4.09, nasedla na vlak v šest a vyrazila vstříc Praze. Nezaspala jsem, vlak jsem stihla, dojela jsem do Prahy, našla filosofickou fakultu,... Co by se mohlo pokazit? Radši jsem to neměla chtít vědět...

Před FF jsem dorazila po deváté, což byl úspěch, jelikož jsem v metru trochu bloudila. Měla jsem hodinu do registrace, tak jsem se rozhodla, že počkám na zbytek naší výpravy, který jel z Budějovic. Že nebudu čekat chvilku, mi začalo docházet, když mi přišla SMS od učitelky, že už jdou. Pěšky ze Smíchova až do centra... Ale chvátli si. Přišli asi 50 minut po mně. Děsivější bylo, že nebyli všichni. Jeden z kluků autobus nestihl a přijede dalším. Autobus odjížděl v 6.40 a on jim v sedm psal, že už to asi nestihne. 

 

 Šli jsme se tedy zaregistrovat. Čekala jem, že potkám pár lidí z OČJ, ale ne tolik. Než jsem se se všemi pozdravila a zapsala se, byl skoro začátek a přijel i poslední člen týmu. Tedy poslední očekávaný... Ještě nám chyběl jeden kluk, co spal v Praze, ale ten se nikomu neozval. 

 

 Olympiáda dopadla relativně dobře. Dál jsem se (naštěští) nedostala.

 

 Po skončení jsme rychle začali zjišťovat vlak do Vsetína pro našeho opozdilce. Následně jsme vyrazili směr zastávka Na Knížecí. Zjistila jsem, že ta hodinka cesty od nich zase tak velký výkon nebyla a dá se to za tu dobu dojít i volnou chůzí. Naštěstí jsme stihli autobus do Budějovic, ten dojel, spoj domů mi jel asi za půl hodinky. 

 

 Tím pádem jsme zdárně přežili a myslím, že to i klidně budu opakovat. :D

 

Takže závěrem: Nechte se překecat! Nikdy nevíte, co z toho bude...


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky osobni

Související články

Copyright © 2008-2020 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.